Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dar z nejcennějších (aneb Nikolka, dítě blogu)

30. 04. 2014 14:30:00
I my jsme se na naši holčičku moc těšili. Že jsme se nakonec dočkali, to je zásluhou několika příkladů práve z řad zdejších blogerů, respektive blogerek. Jim se podařilo ukázat, že když se chce, tak to jde.

Ačkoli jsem slíbil, že už nikdy psát blog nebudu, svůj slib jsem změnil, abych pomohl dobré věci a přispěl k odstranení předsudků, které občas panují o dětech "vhodných" nebo "nevhodných" k pěstounské péči nebo dokonce přímo k osvojení. Chci se s vámi, čtenáři, podělit i o svoje zkušenosti a třeba vás i inspirovat.

Nebylo to lehké rozhodování. Víte, každý, kdo plánuje adopci - případně se hodlá pustit do pěstounství - je postaven před dilema. Buď půjde cestou nejmenšího odporu a vezme si zdravé, bílé, blonďaté a pokud možno ještě hodně malé dítě, aby co nejvíce zapadlo do rodiny a slibovalo bezproblémovou budoucnost, a nebo riskne všechny ty předsudky společnosti a vlastní obavy a sleví z některého z těch "ideálů".

Děti z jiného sociokulturního prostředí se zde již úspěšně "pěstují", proto jsem se rohodl, že je na čase prolomit další z hrází, vystvěných předsudky, a tou je "ideální" věk dítěte. Každý touží po dětech maličkých, aby měl co nejvíce prostoru je ovlivnit, vychovat. Starší děti přece jen mají již vepsány pevně do tváře rysy individuální povahy a budoucí "rodiče" se bojí, že prostě nebudou ze stejného těsta, že se, abych tak řekl, nepodaří děti úspěšně zamísit do rodiny. A proto chudáci starší děti zůstávají na ocet.

Rozhodli jsme se, že alespoň naše rodina bude věci dělat jinak a proto naší volbou byla již starší holčička. Když jsem Nikolku přijel vyzvednout do Diecézního dětského domova sv. Matouše Přečáply, když se mi rozpustile pověsila kolem krku a představila mi svoje dosavadní kamarádky, s nimiž si slíbila přátelství a dopisování na věky věků, věděl jsem, že to byla dobrá volba. Nikky je ohromě samostatná a - jak už to u dětí, s nimiž se život nemazlil, bývá - je i na svůj věk velmi vyspělá: Vždyť ačkoli jí sedmnáct bude až koncem září, vypadá a mluví už na minimálně osmnáct a půl.

Vzít si starší, již samostatnější dítě, byla pro naši rodinu ovšem do jisté míry i nutnost. Moji ženu totiž před časem unesli farmáři (vydala se jednoho dne na farmářské trhy pro česnek a už se nevrátila), možné také je, že ji někde drží katolíci (spolu s ní zmizely totiž skoro všechny její šaty, takže soudím, že nesla ten den oblečení do charity), každopádně stále doufám, že se jednou ještě setkáme a společně se tomu zasmějeme. Proto mluvím i nyní tak, jako by moje milovaná Berta byla stále s námi a těším se, že jednou uvidí naši dcerušku. Sám bych asi těžko obstaral batole, i takhle mi s péčí o Nikky pomáhají moji kamarádi z pivnice U Ády, kteří ji mají moc rádi. Také je problém, že pracuji jako letový dispečer a často bývám v noci pryč, takže u malého dítěte by byla potřeba chůva, takhle stačí, že mohu Nikolku sledovat pomocí webové kamery.

Všem, kteří pochybují, zda začít pěstovat a nebo si rovnou přímo osvojit dítě na furt, doporučuji jednoznačně: Jděte do toho! Nese to samozřejmě i nějaké ty starosti. To byste nevěřili, kolik dneska stojí jenom botičky pro takové děvčátko! Ale radosti neuvěřitelnou měrou převažují. Od drobných detailů (jak moc rozumím například jiné blogerce - pěstounce, po té, co napsala zde!) až po ty velké radosti. Ale o těch se s vámi rád podělám snad někdy příště. Každopádně děkuji všem blogerům a blogerkám, díky nimž jsem já našel dceru a Nikky našla rodinu.

Autor: Václav Jindra | středa 30.4.2014 14:30 | karma článku: 14.05 | přečteno: 911x

Další články blogera

Václav Jindra

Osobní strážci - film, na který jsme čekali

Publicista a příležitostný dramatik Vladimír Kroupa dnes podrobil analýze zoufalý výkon ochranky prezidenta Zemana, jež nedokázala včas zareagovat na letící tomaty. Neuvedl však, že incident inspiroval filmové tvůrce k vrcholnému počinu české kinematografie polistopadové doby.

5.2.2015 v 16:45 | Karma článku: 13.33 | Přečteno: 782 | Diskuse

Václav Jindra

Bloger a blogerka roku. Výzva redakci iDnes.

I při letošním hlasování o blogera nebo blogerku roku je otevřen prostor pro jednu velkou nespravedlnost. V dnešním zamyšlení se pokusím ji pojmenovat a zároveň navrhnout nápravu.

4.2.2015 v 16:30 | Karma článku: 14.80 | Přečteno: 818 | Diskuse

Václav Jindra

Chceme i Blanku zažít jinak?

Tunel Blanka se veřejnosti ještě ani neotevřel a už je jasné, že pro ni zůstane zavřený. Alespoň co se týče občanské veřejnosti a těch Pražanů, kteří se jako poplatníci na stvabě tunelu také podíleli, ale jejich života se nemá týkat - cyklistů, chodců, rodin s dětmi. Pojďme to změnit!

8.10.2014 v 15:43 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 595 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 8.33 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 288 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 385 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 368 | Diskuse

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 298 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 937
Milovník života a vášnivých debat. Snad na ně dojde také pod tímto blogem.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.