Krátké zamyšlení nad tím, jestli je větší trapák Zeman nebo Schwarzenberg, řeč bude také o jednom zajímavém českém koníčku.
pod dohledem...Tomáš Krist, Lidové noviny
Karel Schwarzenberg, bývalý ministr zahraničí, přirovnal Zemanův postup při výkladu Ústavy k postupu nacistů a komunistů. Je asi zbytečné pokoušet se hádat o to, měl-li či neměl pravdu . Zemana řada lidí nenávidí tak, že by jim přišlo jakékoli přirovnání adekvátní, i kdyby to bylo ke Gottwaldovi nebo Hitlerovi, takže Schwarzenbergovým řečem o výkladu Ústavy jistě zatleskají automaticky, bez hlubší potřeby popřemýšlet.
Že je to blbost, nahlédne každý, kdo v této zemi žije a kdo neprožil obodbí předchozí vlády v kómatu (protože jestli za tuhle situaci někdo skutečně může, pak je to právě ta příšerná předchozí vláda; bez té smrduté stoky, kterou zvládla udělat z politiky, by si Zeman kritizované kroky nikdy nemohl dovolit). Když však někdo touží po životě v dramatu a stýská se mu po Kalouskově vládě (ne, není to překlep), nebudu mu jeho dobrodružné představy o konci světa vyvracet.
Pokud ovšem člověk není fanatik a nevnímá realitu prostřednictvím emotivních výkřiků a prostinkých hesel, postup pana Schwarzenberga jej musí do značné míry přivést do rozpaků.
Češi mají odedávna zvláštního koníčka - chodit na sebe kydat špínu do ciziny. Nastartoval to už sv. Vojtěch, který si v jednom kuse jezdil stěžovat do Říma, a vydrželo nám to do teď. Je v tom kus určité lidské i politické nezralosti - neumím se vyrovnat s porážkou, tak hned musím běžet k sousedům se ze svého žalu vyzpívat, ujistit je, že "nejsem jako tamti" a pro jistotu portrét protivníka vymodelovat z pořadné hroudy hnoje. K tomu samozřejmě nejlépe slouží německý nebo rakouský tisk, který podobné nářky nikdy neoslyší.
Nechce se mi věřit, že takhle těžce klopýtnul i Schwarzenberg. Pokud to byl bonmot, pak rozhodně nebyl "bon" a směle se může v míře trapnosti měřit se Zemanovým pozdravem "Alláhu akbar!" A pokud si někdo skutečně myslí, že se současná situace u nás dá přirovnat k nástupu nacistů před válkou nebo komunistů po válce, pak bych v jeho hlavě nechtěl prožít ani minutu a doporučil bych mu na pár týdnů uklidňující atmosféru sanatoria. A od člověka, který byl ještě před chvílí místopředsedou vlády, bych čekal trochu ohledu a loajality k vlastní zemi.
A nebo teda mohl pan Schwarzenberg svoji myšlenku rozvést a povyprávět o tom, že sice Zeman drze využil svérázných možností výkladu Ústavy, ale že to nemalá část české veřejnosti vítá a že se té nemalé části veřejnosti nelze vůbec divit. Mohl by vyprávět o Nečasovi a Nagyové, Drábkovi a Šišce, o vlastních selháních v případě korupčních kauz na Zamini. O časech, kdy o zásadních otázkách rozhodovaly hysterické zastydlé puberťačky (Kočí, Peake), o veřejných zakázkách, o pravicových volebních slibech, po nichž zůstal jen výmluvný úsměv Miroslava Kalouska.
Jít si do ciziny jen tak plivnout, to bylo velmi nízké. Také zbabělé, protože nemalou část viny na současné nestandardní situaci nese právě Karel Schwarzenberg. A vidět kdysi sympatického politika a nonšalantního světáka, jak mu vztek a neschopnost unést porážku velí očerňovat naši zemi u sousedů, to už je jenom smutné.
Mimochodem - Karel Schwarzenberg má neobyčejně jednoduchou, rychlou, čestnou a veřejností vítanou možnost, jak Zemanovi jeho hračku vzít: Přemluvit své kolegy, aby rozpustili Sněmovnu a vydali se vstříc novým volbám. Pročpak to asi nedělá?
