Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dar z nejcennějších (aneb Nikolka, dítě blogu)

30. 04. 2014 14:30:00
I my jsme se na naši holčičku moc těšili. Že jsme se nakonec dočkali, to je zásluhou několika příkladů práve z řad zdejších blogerů, respektive blogerek. Jim se podařilo ukázat, že když se chce, tak to jde.

Ačkoli jsem slíbil, že už nikdy psát blog nebudu, svůj slib jsem změnil, abych pomohl dobré věci a přispěl k odstranení předsudků, které občas panují o dětech "vhodných" nebo "nevhodných" k pěstounské péči nebo dokonce přímo k osvojení. Chci se s vámi, čtenáři, podělit i o svoje zkušenosti a třeba vás i inspirovat.

Nebylo to lehké rozhodování. Víte, každý, kdo plánuje adopci - případně se hodlá pustit do pěstounství - je postaven před dilema. Buď půjde cestou nejmenšího odporu a vezme si zdravé, bílé, blonďaté a pokud možno ještě hodně malé dítě, aby co nejvíce zapadlo do rodiny a slibovalo bezproblémovou budoucnost, a nebo riskne všechny ty předsudky společnosti a vlastní obavy a sleví z některého z těch "ideálů".

Děti z jiného sociokulturního prostředí se zde již úspěšně "pěstují", proto jsem se rohodl, že je na čase prolomit další z hrází, vystvěných předsudky, a tou je "ideální" věk dítěte. Každý touží po dětech maličkých, aby měl co nejvíce prostoru je ovlivnit, vychovat. Starší děti přece jen mají již vepsány pevně do tváře rysy individuální povahy a budoucí "rodiče" se bojí, že prostě nebudou ze stejného těsta, že se, abych tak řekl, nepodaří děti úspěšně zamísit do rodiny. A proto chudáci starší děti zůstávají na ocet.

Rozhodli jsme se, že alespoň naše rodina bude věci dělat jinak a proto naší volbou byla již starší holčička. Když jsem Nikolku přijel vyzvednout do Diecézního dětského domova sv. Matouše Přečáply, když se mi rozpustile pověsila kolem krku a představila mi svoje dosavadní kamarádky, s nimiž si slíbila přátelství a dopisování na věky věků, věděl jsem, že to byla dobrá volba. Nikky je ohromě samostatná a - jak už to u dětí, s nimiž se život nemazlil, bývá - je i na svůj věk velmi vyspělá: Vždyť ačkoli jí sedmnáct bude až koncem září, vypadá a mluví už na minimálně osmnáct a půl.

Vzít si starší, již samostatnější dítě, byla pro naši rodinu ovšem do jisté míry i nutnost. Moji ženu totiž před časem unesli farmáři (vydala se jednoho dne na farmářské trhy pro česnek a už se nevrátila), možné také je, že ji někde drží katolíci (spolu s ní zmizely totiž skoro všechny její šaty, takže soudím, že nesla ten den oblečení do charity), každopádně stále doufám, že se jednou ještě setkáme a společně se tomu zasmějeme. Proto mluvím i nyní tak, jako by moje milovaná Berta byla stále s námi a těším se, že jednou uvidí naši dcerušku. Sám bych asi těžko obstaral batole, i takhle mi s péčí o Nikky pomáhají moji kamarádi z pivnice U Ády, kteří ji mají moc rádi. Také je problém, že pracuji jako letový dispečer a často bývám v noci pryč, takže u malého dítěte by byla potřeba chůva, takhle stačí, že mohu Nikolku sledovat pomocí webové kamery.

Všem, kteří pochybují, zda začít pěstovat a nebo si rovnou přímo osvojit dítě na furt, doporučuji jednoznačně: Jděte do toho! Nese to samozřejmě i nějaké ty starosti. To byste nevěřili, kolik dneska stojí jenom botičky pro takové děvčátko! Ale radosti neuvěřitelnou měrou převažují. Od drobných detailů (jak moc rozumím například jiné blogerce - pěstounce, po té, co napsala zde!) až po ty velké radosti. Ale o těch se s vámi rád podělám snad někdy příště. Každopádně děkuji všem blogerům a blogerkám, díky nimž jsem já našel dceru a Nikky našla rodinu.

Autor: Václav Jindra | středa 30.4.2014 14:30 | karma článku: 14.05 | přečteno: 912x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 248 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.81 | Přečteno: 1047 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 1084 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.84 | Přečteno: 520 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 939
Milovník života a vášnivých debat. Snad na ně dojde také pod tímto blogem.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.