V poslední době se vyrojilo hned několik článků, které spekulují o motivech blogerů a především diskutérů. Hovoří se o možnosti, že jsou placeni politickými stranami či jednotlivci. Vím o věci své.
Tyto úvahy se obejvují s určitou pravidelností, zejména ve vypjatých politických okamžicích, jako jsou volby všeho druhu. Diskuse jsou najednou plné zastánců toho či onoho politického harcovníka, objevují se diskutéři i blogeři, kteří po volbách zase záhandě mizí. Ale nejde jen o naši scénu - například zastánci Vladimíra Putina nebo naopak ukrajinských revolucionářů věnují spoustu času a práce článkům, účastím v diskusích.
Článek Bohumíra Šimka tyto otázky opět otevírá, dostalo se mu řady odpovědí, podle mě však žádná nebyla dost upřímná. O tu se pokusím nyní já.
Jak si asi mnozí všimli, nejsem častým zveřejňovačem článků, zato často a se zápalem diskutuji pod nejvýznamnějšími články, které zde na blogu vycházejí, tedy zejména pod články Vladimíra Kroupy, jehož významu a čtenářské pozornosti může konkurovat snad jen František Matějka. A to se stalo příčinou jednoho z největších dobrodružství mého života.
Když jsem si jednou před noční kupoval kávu u jednoho z kiosků na Letišti Václava Havla, na němž pracuji (my zaměstnanci dostáváme 80% procentní slevu, jedná se o jeden z hlavních benefitů od zaměstnavatele), byl jsem osloven neznámým, ničím zvláštním nevýrazným mužem. Vůbec jsem mu nerozuměl, pokrčil jsem tedy jen rameny a odebral se na pracoviště. Ráno však jsem byl na témž místě osloven opět, když jsem si po noční směně kupoval obvyklou sklenici mléka. Opět tu byl neznámý muž z předchozího večera, avšak tentokrát již s překladatelkou.
Ukázalo se, že se jedná o blízkého, ovšem veřejnosti utajeného spolupracovníka portugalského pretendenta trůnu Duarte Pia, vévody z Braganzy. Luis Carlos de Noroha Cabral da Camara, což je jeho skutečné jméno, mi prostřednictvím své tlumočnice (jmenovala se Icília Silva Berenguel, jak jsem zjistil téhož dne na hotelovém pokoji, když jsem během její chvíle ve sprše nenápadně nahlédl do jejího cestovního pasu; tyto detaily uvádím proto, aby bylo i největším skeptikům zřejmé, že se mé vyprávění zakládá na pravdě) sdělil důvod, proč jsem byl z popudu jeho pána osloven.
Vévoda z Braganzy je hlavou dynastie Braganza-Sasko-Koburg-Gotha, jejíž panování v Portugalsku bylo násilně ukončeno roku 1910. Žije v ústraní ve Švýcarsku, ale netají se ambicí v současné době rozpadu republikánských idejí opět usednout na portugalský trůn. Portugalští monarchisté mají však omezené prostředky i počet spolupracovníků, proto se po síle, které by Duarte Pio mohl využít ke svému nastolení, poohlížejí jinde. Plán byl jednoduchý - získat na stranu pretendenta trůnu české turisty, kteří v Portugalsku představují značnou početní sílu, a případně je využít za příslib zvýhodněných cen zájezdů při ozbrojeném povstání, protože jak známo, Češi se ve světě těší pověsti tuhých a neohrožených bojovníků již od dob Eduarda Beneše.
V první řadě však bylo potřeba získat českého turistu pro myšlenku portugalské monarchie. Tomu jsem měl právě posloužit já. Mým úkolem bylo získat si významné místo v diskusích pod články a blogy nejserióznějšího z českých portálů, iDnes. Postupně si zde vybudovat pozici, čtenářskou oblibu - zejména u žen - a v pravý čas šířit myšlenky monarchismu a dovolené v Portugalsku.
Plán byl ďábelsky dokonalý. Jednak pracuji jako letový dispečer na Letišti Václava Havla a mám tedy poměrně přesný přehled o tom, kdo kam lítá, a jednak, jak je asi každému patrné, jsem muž nevšední krásy; zavánělo by falešnou skromností, kdybych hodlal popírat neobyčejné úspěchy, kterých se mi dostává u žen. A jsou to právě ženy, které bylo potřeba získat na naši (ano, nyní již naši) stranu. Kdo jiný rozhoduje v českých domácnostech o dovolenkových destinacích?
Řada čtenářek si možná nyní uvědomí, kolikrát podlehla v diskusích mému osobnímu šarmu a podlézavému plusování jejich příspěvků. Ano, klesl jsem hluboko. Vévoda z Braganzy sice neplatí tolik, jako jiné diskutéry/blogery honoruje například stát Izrael, Putin, USA nebo Čína, ale i já jsem si přišel na své - ročně jsem měl inkasovat šest sudů nasolených tresek, dvanáct sudů portského vína a třicet kubíků korkovníkového dubu, který patří mezi vlajkové lodě portugalského hospodářství a svou kvalitou předčí vše jiné. Takový Břetislav Olšer sice dostává ročně osmnáct set (!ano, čtete dobře) měřic rýže, třetinu promile celkové sklizně všech čínských čajových zahrad a neomezené množství lampionů a zábavní pyrotechniky, ale ani já jsem si jako začátečník nemohl stěžovat.
Přiznejme si to na rovinu, iDnes je placenými agenty doslova prolezlá. Jaromír Petřík, honorovaný štědře Svazem rusko-českého poštovního přátelství, který má "náhodou" ty nejcennější aršíky sovětských a ruských poštovních známek ve své sbírce a největší kolekci použitého spodního prádla Vladimira Putina ve střední Evropě; František Matějka, který od světové anarchokapitalistické sítě inkasuje tučné slevové vouchery do argentinských restaurací, Milan Šupa, agent Spolku katolických panen (nikdo nemáme tušení, jak ten je honorován), to je jen špička ledovce. Snad jediný, kdo zatím píše zadarmo, je Kroupa.
Já však již nemohu mlčet. Jednak nakonec mám taky něco jako svědomí, a jednak nemůžete jíst půldruhého roku jenom solené tresky.
Vážení čtenáři (a hlavně čtenářky): Dokážete mi odpustit?
